Armáda Života     Армия Жизни     Life Army

Ve výčtu taktéž nesmí chybět Galie a spisovatel Diaforus, jenž se jí zabýval. O Thrákii psal Sokrates a o Libyi Hésionác, Teokal a Hunibald se svými třiceti knihami. Uvaštald, Heligast, Albert, Rytiměř, Větaň, Dorak, Karadak a Rútvík podali zprávu o slávě národa franckého, dnes řečeného francouzského. O všech výše zmíněných národech se na celém světě v současné době hovoří s velkou úctou, tedy přesně opačně, než jak bychom o nich mluvili my, protože narážíme pouze na lidi vzdělané, kteří si dali při objasňování jejich dějin práci.
Ale národ Slovanský byl na tohle všechno sám a neměl rozmanité písemnictví.

Jak ale bylo vidět, své síly od počátku dával do neustálých bojů a válek, a za věci hodné věčné paměti považoval jen ty náležité a vůbec je nezajímalo to, že by některé z nich mohly být napsané na papíře. Jen velmi málo spisovatelů se zmiňuje o Slovanech, a to zpravidla jen u příležitosti válek, které vedli s ostatními národy, v nichž se ocitli kvůli lesku a slávě vlastního lidu. Skoro všechny národy na světě k nim cítily zášť, i k jejich zbraním, a nenáviděly je, když zaútočili na Persii, ovládli Asii i Afriku, bili se s Egypťany i s Alexandrem Velikým, podmanili si Řecko, Makedonii i Ilýrii, zabrali Moravu, Slezsko, Čechy, Polsko i pobřeží Baltského moře, vtrhnuli do Itálie, kde dlouho bojovali v bitvách s Římany, občas sice byli od nich zahnáni pryč, ale pokaždé se v další bitvě slavné Římanům pomstili, a jindy zase bojovali s nimi vyrovnaně. Nakonec se ale k jejich nohám Římská říše sklonila, když zabrali mnohé provincie její, zničili město Řím a učinili římské císaře svými poplatníky tributu, což nedokázal žádný jiný národ na světě.

Ovládli Francii, upevnili vládu ve Španělsku a z krve jejich rodů se zrodily rody urozené: ovšem římští spisovatelé nebyli tak velkorysí, aby chovali k Barbarům (jak jim říkali) patřičné uznání tak, jako chovali sami k sobě. Proto považuji za svou povinnost, kterou tuze rád, ač s určitým vypětím sil, dodržím, tedy zastat se národa Slovanů a poukázat na původ a vzestup jejich říše, posbírat dohromady to, co dříve odhalovali nahodile a bez řádu v písemnostech rozliční autoři jiní, hlavně aby Slované mohli sami poznávat svou věčnou slávu a slávu svého národa.

Tehdy za starých časů se objevily, a je jich věru hodně, ty nejsilnější národy, tj. národy Slovanské: Vandalové, Burgundi, Góti, Ostrogóti, Vizigóti, Gepidové, Geti, Alani, Uverlové neboli Erulové, Avaři, Skyrové, Hyrrové, Melanďani, Bastarnové, Peukiové, Dákové, Švédi, Normani, Théni neboli Finové, Uhrové neboli Ungarové, Markomani, Kvádi, Trákové a Ilyrové. Blízko nich byli Venedové nad Henety, kteří osídlili pobřeží Baltského moře; byli rozděleni do mnoha dalších kmenů podle svých vůdců, tedy na Pomořany, Uvilce, Rujány, Uvarnavy, Obodrity, Polabany, Uvagiry, Lingony, Tolencie, Redary nebo Rjadury, Čirčipany, Kyziny, Eruly neboli Helveldy, Levbuzy, Uviliny, Stodorany, Břežany a na mnoho dalších, které viděl kněz Helmond zblízka.

Tyto všechny byly dohromady jedním a tím samým národem Slovanským, jak zde dále uvidíme.
Není vůbec divu (laskavý čtenáři), pokud sláva národa Slovanského, v dnešní době hanlivě považovaného za „Otroky“, není teď zřejmá slavným spisovatelům, jimž sice byl dán shůry intelekt, ale svoje díla proslulá brzy sami zahalí hustou mlhou, kterou je prakticky odsoudí do věčné tmy zapomnění. Protože však neměl tento lid mezi sebou lidí vzdělaných a učených, tak jako vynikal skvěle v boji se zbraněmi, nebylo mezi nimi nikoho, kdo by mohl podat zprávu písemnou o jejich nesmrtelném jménu, jež zní „Slované“. Další národy, které na tom byly po velmi dlouhou dobu podobně, jsou dnes naproti tomu tolik oslavovány, protože mívaly dříve mezi sebou lidi učené, které proslavily jejich vlastní písemnosti.

Autor: Mavro Orbini r.1601